Všeobecné pojmy
BU – válka, boj, válečný, bojový.
BUSHI – (buši) válečník, bojovník, původní výraz pro příslušníka japonské vojenské šlechty – samuraje.
BUSHIDO – (bušido) cesta válečníka, etický kodex bushi, tedy samurajů, který zdůrazňoval čest, odvahu, oddanost, povinnost a poslušnost.
BUDO – (budó) doslova cesta boje, název pro japonská bojová umění, se zřetelem na duchovní význam cvičení, tedy protiklad k bujutsu, kde je hlavní zřetel kladen na bojovou účelnost. Nejznámějšími z nich jsou: judo, aikido, karatedo, kendo, iaido, jodo, kyudo, kobudo. V širším významu všechna japonská bojová umění, tedy jak budo, tak bujutsu. V nejširším přeneseném významu všechna bojová umění.
BUJUTSU – (budžucu) doslova umění válečníka, umění boje, nejvýstižněji bojové dovednosti (umění ve smyslu dovednost), předchůdce budo, hlavní význam v bujutsu má účelnost bojových technik. Nejznámějšími z nich jsou: jujutsu, aikijutsu, kenjutsu, iaijutsu.
BUGEI – válečnictví, válečnické znalosti, jiný výraz pro bujutsu.
BUJIN – válečník, doslova válečný člověk, jiný výraz pro bushi.
BUKE – válečnická rodina, válečnický klan.
DÓ – cesta, výraz používaný pro duchovní význam bojového umění.
RYU – (rjů) škola, směr, styl.
DÓJÓ – (dódžó) místo, kde se cvičí bojová umění, doslova místnost pro cestu.
HONBU DOJO – (honbu dódžó) domovské dojo, tedy takové dojo, v kterém vyučuje vedoucí představitel daného stylu či školy.
BUDOKAN – centrum pro výuku budo.
BUDOKA – ten kdo cvičí bojová umění, tedy budo.
KARATEKA – ten kdo cvičí karate.
AIKIDOKA – ten kdo cvičí aikido.
JUDOKA – (džudoka) ten kdo cvičí judo.
KENDOKA – ten kdo cvičí kendo.
NINJA – (nindža) adept ninjutsu.
GI, DOGI – oblek na cvičení budo, lidově též nazývaný kimono.
KARATEGI – oblek na cvičení karate.
JUDOGI – (džudogi) oblek na cvičení judo.
OBI – pás nošený ke gi.
HAKAMA – široké plizované kalhoty, které se nosí v některých stylech bojového umění přes spodní kalhoty od gi.
KYU – (kju) žákovský stupeň technické vyspělosti, označovaný barevnými pásy obi kromě černého.
DAN – mistrovský stupeň technické vyspělosti označovaný černým pásem.
YUDANSHA – (judanša) nositel technického stupně dan.
MUDANSHA – (mudanša) doslova bez danu (mu – nic), cvičenec který není nositelem stupně dan.
RENSHI – (renši) nejnižší z trojice tradičních učitelských stupňů renshi, kioshi, hanshi, který znamenal asistenta učitele. Pro jeho získání je zpravidla podmínkou alespoň šestý dan.
KIOSHI – (kjóši) prostřední z trojice tradičních učitelských stupňů renshi, kioshi, hanshi, který znamenal učitele. Pro jeho získání je zpravidla podmínkou alespoň sedmý dan.
HANSHI – (hanši) nejvyšší z trojice tradičních učitelských stupňů renshi, kioshi, hanshi, který znamenal mistra. Pro jeho získání je zpravidla podmínkou alespoň osmý dan.
SHIHAN – (šihan) mistr.
SENSEI – (sensej) učitel, oslovení učitele – instruktora v bojovém umění.
SEMPAI – (sempaj) asistent učitele, pomocný instruktor.
KOHAI – (kohaj) tzv. mladší cvičenec, začátečník.
KAMIZA – čestné místo v dójó.
SHINZA – čestné místo v dójó, zpravidla prezentované shintoistickým oltáříkem.
ZANSHIN – (zanšin) bdělost, připravenost, stav bdělé mysli.
KI – vnitřní síla, duch, vnitřní energie člověka.
KIME – ohnisko, bod, zpevnění těla v závěru techniky a soustředění veškeré energie do tohoto jediného bodu.
KIAI – bojový výkřik.
MAAI – (maaj) vzdálenost mezi soupeři.
KIHON – základní techniky.
KIHON IDO – cvičení základní techniky v pohybu.
KATA – forma, předem určená a přesně předepsaná forma nácviku.
KUMITE – cvičení s partnerem, zápas.
YAKUSOKU KUMITE – (jokusoku kumite) předem dohodnuté cvičení s partnerem, jsou dohodnuty techniky, případně způsob.
JIYU KUMITE – (džijů kumite) volné, předem nedohodnuté cvičení s partnerem, volný zápas.
KIHON KUMITE – základní kumite, tedy základní cvičeni s partnerem, může se jednat o kumite, kde jsou použity techniky v základní podobě, tedy ve formě kihon, nebo o kumite které tvoří základ daného stylu.
IPPON KUMITE – kumite na jeden krok, tedy kumite jedinou akcí.
KIHON IPPON KUMITE – základní kumite na jeden krok.
GOHON KUMITE – kumite na pět kroků, útočník provede pět útoků, obránce provádí pouze obranu a až při posledním protiútok.
OKURI KUMITE – kumite kdy útočník provede útok, obránce provede protiútok a útočník na něj opět reaguje s obranou a protiútokem.
HAPPO KUMITE – kumite proti více útočníkům.
RANDORI – cvičení s partnerem, zápas, jiný výraz pro jiyu kumite.
SHIAI – (šaj) utkání, soutěžní zápas.
SUN DOME – zastavení útoku těsnš před cílem
BUNKAI – aplikace technik se soupeřem v kata.
EMBUSEN – linie pohybu, půdorys v kata
MAE – dopředu.
YOKO – (joko) stranou.
USHIRO – (uširo) dozadu.
MIGI – pravý, vpravo.
HIDARI – levý, vlevo.
GYAKU – (gjaku) opačný, protilehlý.
IRIMI – vstup do soupeře, pohyb směrem dovnitř.
SUWARI – v kleče, v sedě.
SEIZA – (sejza) sed klečmo na patách.
REI – (rej) pozdrav prováděný úklonou.
SENSEINI REI – pozdrav učiteli.
SHOMENNI REI – pozdrav čelnímu, tedy čestnému místu.
SHINZANI REI – pozdrav shinze, tedy čestnému místu v dójó.
OTAKANI REI – vzájemný pozdrav s partnerem.
RICU REI – pozdrav v postoji.
ZA REI – pozdrav v sedu klečmo na patách.
TORI – ten který provádí techniku, ten kdo útočí.
BOGYO – obrana.
KOKYU HO – (kokju hó) dechová cvičení.
MISOGI – doslova duševní pročištění, očistné meditační a dechové cvičení.
NOGARE – způsob dýchání, dechové cvičení, jiné než ibuki.
IBUKI – způsob dýchání, dechové cvičení k rozvoji energie těla.
TEGATANA – takzvaná mečová ruka, malíková hrana ruky a předloktí používaná v boji obdobně jako meč.
TAMESHI VARI – přerážecí test, přerážení předmětu úderem, nebo kopem.
TAMESHI GIRI – sekací test, přeseknutí předmětu mečem, testování mečů sekacím testem.
TATAMI – žíněnka na cvičení, původně rohože z rýžové slámy.
MAKIWARA – úderové prkno, sloužící k nácviku úderů.